Vytvářejte si spojenectví

Není žádným tajemstvím, že člověk je tvor extrémně společenský a má potřebu sounáležitosti, či spojenectví. Člověk touží být částí většího celku, komunity, či rodiny. Není podstatné, zda jde o skupinu náboženskou, sportovní, či o "pouhou" skupinu kamarádů.

Vyloučení ze skupiny bylo od nepaměti považováno za jeden z nejvyšších možných trestů.
V mnoha případech bylo vyloučení ze skupiny alternativou trestu smrti.
Již v době prvobytně pospolné společnosti znamenalo vyloučení jednotlivce z kmene téměř jistou smrt, navíc spojenou s postupným umíráním.
Pokud jste se znelíbili katolické společnosti ve středověku a papež vás vzal do klatby, či exkomunikoval z církve, dostalo se vám, kromě náboženských dopadů i toho, že se k vám tehdejší společnost obrátila zády. Exkomunikace, či klatba jsou dodnes považovány církví za dva nejtěžší tresty.
Trest odloučení na "samotce" se ve věznicích používá i v současnosti, přestože pobyt s ostatními vězni na celách, taky zrovna není žádný med. "Samotka" je vlastně takové vězení ve vězení.

Vyloučení jednotlivce ze skupiny fyzicky bolí

Jestliže si způsobíme bolest, například se řízneme, aktivuje se nám v mozku tzv. "matrice bolesti", cože je síť jednotlivých částí mozku, které za interpretaci bolesti odpovídají.

Jestliže jsme vyřazeni ze skupiny, aktivuje se v mozku totožná "matrice bolesti", zcela stejně jako v případě, kdy se řízneme. V praxi to znamená, že vyřazení jednotlivce ze skupiny doslova fyzicky bolí. To je důvod, proč lidé vyhledávají spojenectví a chtějí být součástí různých skupin.
Velká část lidského mozku je věnována interpretaci chování druhých a interpretaci vzájemných vztahů právě za účelem vytváření těchto spojenectví. Jednotlivé mozky se navzájem ovlivňují, navzájem se potřebují a vytváří složitou pavučinu interakcí, jejichž účelem je společné přežití lidstva.

Být ve skupině, či součástí nějakého lidského celku je fyzicky příjemné. Ve skupině se cítíme bezpečnější a efektivnější.

Tato část lidské povahy spočívající v potřebě vytváření skupin však má i svoji temnou stránku. Jestliže existují lidé, kteří do skupiny patří, musí nutně existovat i lidé, kteří do skupiny nepatří.

Všichni jsme si rovní, ale někteří jsme si rovnější

V rámci jednoho pokusu bylo prokázáno, že stačí umístit pracovníky jedné banky do dvou pater nad sebe a již se vytvořily dvě skupiny pracovníků, tedy skupiny pracovníků z prvního patra a skupiny pracovníků z druhého patra. Tyto dvě skupiny mezi sebou vykazovaly vzájemnou řevnivost. Přitom šlo o pracovníky téže banky, navíc vysokoškolsky vzdělané a jinak kultivované zaměstnance.

Těsně po revoluci, kdy do bývalého "východního bloku" začaly vstupovat nadnárodní společnosti, rozhodla se jedna taková nejmenovaná německá společnost pro motivační program.
Všechny děti, jejichž některý z rodičů pro firmu pracoval a plnil výborně své pracovní úkoly, vybavila na začátku školního roku nádhernou, dokonale "vytuněnou" školní brašnou, dovezenou přímo z Německa. Její cena nebyla zanedbatelná, pohybovala se okolo 100 tehdejších německých marek.
Firma však podcenila jednu věc.
Zatímco pro německého pracovníka šlo o milou pozornost, kterou si navíc mohl koupit "na každém rohu"; v Polsku tato skutečnost málem způsobila další revoluci, neboť 100DM byl v tehdejším Polsku téměř měsíční plat. Nikdo v Polsku si nemohl dovolit koupit svému dítěti takovou brašnu. Polská společnost se pak ve městech, kde tato německá firma působila, rozdělila na dvě skupiny. Na skupinu dětí, které aktovku obdržely; a na druhou, "méněcennou" skupinu dětí, které tuto aktovku neměly. Firma nakonec označila tento motivační program za "nešťastný" a musela jej předčasně ukončit.

Jak si vytvářet spojenectví

Podstatou vytváření spojenectví je umožnit danému člověku stát se členem vaší skupiny. Z výše uvedeného textu vyplývá, že v zásadě jakékoliv skupiny.

Jestliže například pracujete na nějakém projektu, pečlivě zvažte, kdo bude do projektu přizvaný, či s projektem seznámený. Kdo je účastníkem projektu od samého začátku, a od samého začátku se k němu může vyjadřovat, automaticky se stává jeho obhájcem. Kdo však do projektu zahrnutý není, automaticky se stává jeho odpůrcem. Až dojde k závěrečné prezentaci projektu, účastníci do projektu zahrnutí budou projekt obhajovat, zatímco všichni ostatní budou na projektu hledat chyby, kde se dá...

Udělejte své děti rovnocennými a plnoprávnými členy rodiny se všemi svými právy a povinnostmi. Až si rodiče nesplní svou část povinností, děti na tuto skutečnost velmi rády upozorní a bude je nad očekávání těšit, že i ony mají, jako rovnoprávní členové, stejný hlas. Kromě výchovného efektu budou všichni "jedna rodina" a rozdělení rodiny na dvě skupiny "rodiče" a "děti" zmizí jako mávnutím kouzelného proutku. Vysoce pozitivní dopad na dětské sebevědomí ponechávám nyní stranou.

Sdílejte s partnerem, všechno dobré i zlé. Pokud tak činit nebudete, váš partner se bude cítit odstrčený, bolavý, ponížený. Pak už bude jenom krůček k tomu, že potká někoho, kdo s ním sdílet bude chtít.

Nebojte se požádat o pomoc, spolupráci, či nabídněte smír. Mnoho různých konfliktů a šarvátek bylo zažehnáno jenom tím, že jedna strana dokázala překousnout svoji ješitnost, vstát od stolu a nabídnout ruku ke smíru, ideálně s koňakem v ruce druhé. Však mír je pro mozek vždy energeticky úspornější a tudíž přijatelnější, než "válka".

Využívejte všech možností komunikovat osobně. Žádná jiná forma komunikace nenahradí osobní setkání. Žádná!
Dnešní doba směřuje jenom k úsporám času. "Umění řídit efektivně svůj čas", to je biblí současnosti, takže využíváme spousty neosobních forem komunikace, čímž se vzájemně odcizujeme, ztrácíme sounáležitost a vzájemné pochopení.
Věnujte osobní komunikaci čas, vyplatí se to! Dnes mnohem více, než kdy jindy.

Sekerou okno neumyješ...

Není, bohužel, možné vytvořit spojenectví se všemi, a to ani při nejlepší vůli. Stejně, jako v jakýchkoliv jiných vztazích, i tady platí, že na všechno ve vztahu musí být vždycky nejméně dva.

Pokud se tedy druhá strana dohodnout nechce, tak prostě dohoda možná není. V takovém případě nezbývá, než se smířit s tím, že do některé skupiny jednoduše nepatřím, a to se všemi dopady s tím spojenými.
Někdy nezbyde, než se vůči takovým skupinám pouze bránit. Efektivní obrana samozřejmě existuje a spadá do kategorie s tajuplným názvem "zakázaná rétorika". Používání takových technik v praxi není vždy úplně jednoduché a rád se k nim znovu vrátím na našem koučinku, ke kterému vás tímto srdečně zvu...